NEPŘEHLÉDNĚTE: Demo účet Live účet Software účet Bonusy účet

Kvantitativní uvolňování Evropské Centrální Banky

Kvantitativní uvolňování Evropské Centrální Banky
V minulém článku jsme si pověděli o tom, v čem spočívá poměrně drsný nástroj centrální banky pro ekonomickou stimulaci země. O kvantitativním uvolňování Evropské Centrální Banky si povíme dnes.

Počátkem roku 2015 přistoupila Evropská Centrální Banka (ECB) právě ke kvantitativnímu uvolňování. Cílem tohoto opatření bylo stabilizovat a nakopnout klesající ekonomiku eurozóny (zemí, které používají euro, též EMU -; země Evropské Měnové Unie). Je však jasné, že kvantitativní uvolňování celkově vede ke snížení hodnoty eura na globálních finančních trzích. ECB tedy musí zajistit, aby pozitivní efekt dostupnějších peněz nebyl zastíněn poškozenou hodnotou eura jako měny.

Důvod, proč ECB přistoupila v roce 2015 ke kvantitativnímu uvolňování, je zmírnění negativního dopadu ekonomické recese, která do evropy doputovala z USA v roce 2008. Tato recese dopadla mimořádně tvrdě na tzv. periferní ekonomiky EMU - Portugalsko, Itálii, Irsko, Řecko a Španělsko. Pro všechny tyto země je společný jeden faktor - jsou velmi výrazně zadlužené. Jádrové ekonomiky EMU (Německo, Francie, Benelux atd...) se poměrně rychle "otřepaly" z prvotních dopadů ekonomické recese, ale periferní ekonomiky bylo nutné podpořit "záchrannými balíčky". Pod tímto honosným názvem se neskrývá nic jiného, než dlouhodobé finanční půjčky, které měly zaplátovat díry ve státních rozpočtech těchto zemí aby v nich nenastal úplný chaos a nepropukly nepokoje (ze státního rozpočtu se financuje velké množství lidí, jako jsou učitelé, doktoři, úředníci...). Pokud se ptáte kdo tyto záchranné balíčky (ve skutečnosti gigantické rance peněz) poskytl, pak to byla právě Evropská Centrální Banka, dále Mezinárodní Měnový Fond a pak různí další věřitelé, např. vlády jiných zemí.


Díky těmto opatřením euro ztratilo významně na své hodnotě. Vyklesalo ze svého kurzového maxima na úrovni 1,6 dolarů za 1 euro až k hodnotě okolo 1,1 dolaru za euro v létě 2015.

Významným průvodním jevem ve zmíněné ekonomické recesi je velmi nízká míra inflace v eurozóně, resp. v některých zemích přímo deflace (všeobecný pokles cen zboží a služeb). Deflace je pro ekonomiku velmi nebezpečná, protože je spojená s nízkou mírou poptávky v ekonomice. Nízké ceny motivují výrobce ke snižování objemu výroby, takže pak začínají také propouštět zaměstnance. Ti tak méně utrácí a roztáčí se tak deflační spirála. Ekonomické oživení je v tu chvíli v nedohlednu.


Jestliže ceny takto klesají, tak centrální banky začnou aplikovat expanzivní měnová opatření. Kvantitativní uvolňování je pak jedním z těch nejrazantnějších. Evropská Centrální Banka se snaží zamezit za každou cenu právě deflační spirále.


Centrální banka provádí kvantitativní uvolňování prostřednictvím operací na volném trhu s cílem podpořit kapitálové trhy aktivními nákupy cenných papírů. Do určité míry se tedy centrální banka chová jako regulérní investor na mezinárodních finančních trzích. Centrální banka svými opatřeními drží úrokové sazby na nízkých úrovních a udržuje politiku levných peněz také pomocí kvantitativního uvolňování. Tím podporuje investorskou důvěru v to, že ekonomika bude dobře "šlapat". V konečném důsledku je tedy cílem centrální banky při kvantitativní uvolňování podpora poptávky doma i v zahraničí. Poptávka pak přímočarým způsobem podpoří ekonomickou aktivitu.


Ve skutečnosti existuje ještě jedno drsnější měnové opatření, než je kvantitativní uvolňování. A tím je politika negativní úrokové sazby. O té si povíme příště.... ;-)

Máte dotaz k článku? Napište nám!

Jméno:
Příjmení:
Telefon:
E-mail:
Dotaz: