Počátky měnových trhů

Forexový trh je gigantickým online prostorem, ve kterém se střetává nabídka a poptávka po měnách, úrokových sazbách a měnových zajišťovacích instrumentech. V dnešní době online komunikačních technologií už není nijak neobvyklé uzavírat směnné kontrakty na měny mezi velkými světovými bankami, obchodními či vládními institucemi a také soukromými osobami. Nebylo tomu tak ale samozřejmě vždy. Podnikneme společně malou exkurzi do historie.

Smyslem vzniku každé měny byl, jak název a selský rozum napovídá, prostředek směny. Předchůdcem měn byl barterový obchod, tedy prostá směna zboží za zboží. Tento systém však byl velmi nepružný a s rozrůstající se obchodní činností lidí bylo zapotřebí zajistit nějaký univerzální, všeobecně přijatelný společný oceňovatel, kterým by bylo možné např. stanovit, kolik koberců stojí jeden kus skotu. Přímo by to bylo velmi obtížné, ale prostřednictvím všeobecně přijímaného platidla by to bylo mnohem jednodušší... Jako tento univerzální prostředek se tedy začaly objevovat typy zboží, které byly v daném geografickém území všeobecně žádány. Byly to tak např. zvířecí kožešiny, mořské lastury a podobně.

I tyto typy zboží se však s vývojem lidstva ukázaly jako dlouhodobě nevhodné a nahradil je typ zboží, které si udrželo své postavení platidla po dlouhá staletí (de fakto i tisíciletí) a v omezené míře se využívá jako platidlo dodnes. Tím něčím jsou drahé kovy. Drahé kovy totiž splňují víceméně všechny podmínky kladené na platidlo právě jako na univerzálně akceptovatelný (tedy žádaný) prostředek směny. Drahé kovy jsou všeobecně žádané, a proto jsou dobrý prostředkem směny. Je tomu tak zejména z těchto důvodů:

1. Kovy si udržují svou hodnotu v čase - velmi málo korodují (v porovnání např. se zvířecí kůží). Slouží tedy jako uchovatel hodnoty. Když tedy prodáte své zboží za např. měděné mince dnes, tak tato mince bude mít nezměněnou hodnotu také třeba za 5 let (relativně).
2. Drahé kovy umožňují "uchovat" poměrně velkou kupní sílu v podobě malé mince. Za jednu zlatou minci jste si mohli koupit např. stádo ovcí. V malém váčku jste tak mohli přenášet hodnotu např. několika stád dobytka.
3. Specifický kov má svou hodnotu bez ohledu na to, odkud geograficky pochází. Když jste chtěli své zboží vyměnit za zlato obchodníka ze vzdálených zemí, tak jste se mohli spolehnout na to, že jeho zlato je stejně kvalitní jako zlato, které se těží ve vašem okolí.
4. Mince z kovů se dobře počítají a mohou tak sloužit jako účetní jednotka (účetnictví prováděli lidé již před stovkami let).
5. Kovy mají široké spektrum uplatnění. Využívaly se k výrobě zbraní, předmětů denní potřeby i jako šperky. Tato univerzálnost použití jen podtrhuje jejich vhodnost coby prostředku směny.

Z těchto a dalších důvodů si kovy udržely po celá staletí svou úlohu v obchodním procesu. Postupně se začaly razit mince, které označovaly osobu (nebo instituci), která tuto minci vydala a ručila za kvalitu kovu, ze kterého byla vyražena. Jelikož je člověk tvor lstivý, tak se samozřejmě s masovým rozšířením mincí z drahých kovů rozšířilo také falšování a "ztenčování" mincí. Tedy prosté slévání např. zlata s méně cenným kovem. Snižování podílu drahého kovu v minci bylo samozřejmě tvrdě trestáno, i přesto však padělání platidla již nikdy z lidské činnosti nezmizelo. I přesto si však drahé kovy uchovaly po dlouhá staletí své, takřka výhradní, postavení v úloze směnného zboží. Těmi nejdůležitějšími kovy, které se pro ražení mincí používaly, jsou notoricky známé zlato, stříbro, měď, a např. bronz.

Funkce emitenta měny, tedy instituce, která měnu vydává do oběhu, se stala mnohem důležitější ve chvíli, kdy byl v druhé polovině 20. Století (ano, až takto nedávno) opuštěn systém krytí měny drahým kovem.